Stévia listy

Stévie sladká je světlomilná vytrvalá rostlina z čeledi hvězdnicovitých. Pochází z tropických a subtropických oblastí Jižní a Střední Ameriky, odkud se nejen kvůli léčivým účinkům, ale především kvůli sladivosti rozšířila do celého světa. V ČR nepřezimuje a pěstuje se zpravidla na záhonu nebo v nádobkách, přičemž většinou dorůstá do výšky od 30 do 70 cm. Hlavními obsaženými látkami jsou glykosidy, flavonoidy, třísloviny a celá řada různých vitamínů a minerálů.

Latinský název: Stevia rebaudiana

Využití
Glykosid zvaný steviosid je používán coby sladidlo, které údajně dosahuje až 300x větší sladivosti než kuchyňský cukr. Moderní herbáře pak vyzdvihují možný efekt některých zastoupených látek na snížení tlaku, antivirové a antibakteriální účinky. Listy stévie je možné také žvýkat, což může být užitečné obzvlášť v lehkých stádiích paradentózy. Používá se jako jeden z doplňků při léčbě cukrovky, protože stévie neobsahuje kalorie.

Jak stévii používat?
Stévii je možné používat do všemožných receptů, při pečení i zavařování. Jedná se o termorezistentní sladidlo, které si zachová sladivost i při velmi vysokých teplotách a je tedy možné ho použít například i do kečupů, kterým dodá bylinkovo-lékořicový nádech. Z drcených či mletých rostlin stévie si můžete připravit i výluh, který je možné využít k doslazení sorbetů, salátů, pudinků a pokud je slabší, můžete ho i přímo popíjet.

Zajímavosti o stévii
●     Většina herbářů uvádí, že jeden gram prášku ze stévie dokáže nahradit až dvě lžičky cukru.
●     I když to zní neuvěřitelně, z jedné rostliny je možné získat až půl kila sušených lístků.
●     Sladivost stévie závisí mimo jiné na tom, v jakých podmínkách je rostlina pěstována. Čím více světla a tepla stévie má, tím sladší bude.

Použitá literatura
[1] NEUGEBAUEROVÁ, Jarmila a Věra ŽĎÁRSKÁ. Léčivé rostliny pěstujeme - sbíráme - využíváme: kapesní průvodce zelenou medicínou. Praha: Arista Books, 2015. ISBN 978-80-87867-21-1.