Červený rybíz
Červený rybíz je ovocný keř z čeledi meruzalkovitých produkující jedlé bobule červené barvy a nakyslé chuti. Tento keř dorůstá zpravidla do výšky jednoho až dvou metrů, má pětilaločné okrouhlé listy a žlutozelené květy objevující se od dubna do června. Z hlediska obsahu účinných látek je nutné zmínit především třísloviny, organické kyseliny a v neposlední řadě celé spektrum vitamínů a minerálů v čele s vitamínem C.
Využití
Přestože nejširší využití napříč populací mají bobule, ze kterých je možné vyrábět marmelády, sirupy či vína, lidové léčitelství vyzdvihuje rovněž využití rybízových listů. Ty jsou podle dostupných herbářů močopudné, díky celému spektru mikronutrientů mají antioxidační a detoxikační efekt a při podání nalačno dokonce i vzbuzují chuť k jídlu. Vzhledem k poměrně vysokému obsahu vlákniny je červený rybíz také velmi dobrou plodinou pro zdraví mikrobiální flóry v trávicím traktu.
Jak červený rybíz používat?
Pokud máte k dispozici sušené listy červeného rybízu, nabízí se hned celá řada využití. Nejjednodušší je samozřejmě připravit nálev nebo odvar a pravidelně ho pít. Při pití na lačno může vzbuzovat chuť k jídlu, po jídle zase podle některých herbářů podporuje trávení. Odvar je možné při lymfedému, vyrážkách či kožních chorobách přidávat také do koupelí.
Zajímavosti o červeném rybízu
● Latinský název Ribes získal rybíz z perského slova Ribás, které paradoxně označuje rebarboru. Stejně jako z rybízu se z ní ale vyráběl velmi populární sirup.
● V Anglii a Francii je červený rybíz pěstován již od konce 15. století, do ostatních států Evropy a do Ameriky se ale rozšířil až v 17. století.
● Podle lidových pověr je vhodné červené rybíz používat při zvýšené teplotě.
Použitá literatura
[1] GÓRNICKA, Jadwiga. Domácí přírodní lékárna: rádce pro zdraví. Praha: Vašut nakladatelství, 2002. ISBN 80-7236-026-4.
[2] SPOHN, Margot a Marianne GOLTE-BECHTLE. Co tu kvete?: květena střední Evropy: více než 1000 planých rostlin. Praha: Knižní klub, 2010. ISBN 978-80-242-2479-4
