Keňa GFOP Tinderet - černý čaj

Detailní popis produktu

Pěstování čaje v Keni

Keňa je východoafrický přímořský stát u indického oceánu. Sousedí s Ugandou, Etiopií, Súdánem, a Tanzanií. První čajové keříky byly v této bývalé britské kolonii vysazeny kolem roku 1903. Sazeničkám dovezeným z Assámu se velice dařilo.

Dnes se tu černý čaj pěstuje na malých rodinných plantážích o celkové rozloze dvě stě dvacet tisíc akrů. Vzhledem k úrodné sopečné půdě v horách kolem Mt. Kenya a tropickému podnebí s mnoha dešti je možné čaj sklízet celoročně. Statistické údaje praví, že Keňa každý rok vyrobí kolem dvě stě padesáti až dvé stě devadesáti tisíc tun čaje, a tím si zajišťuje třetí až čtvrté místo na světě.

V ekonomice Keni zaujímá vývoz čaje důležité místo. Většina produkce se zpracovává metodou CTC, anebo se míchá do různých směsí, proto ho lze v obchodech málokdy objevit sypaný. Čajové keře rostou v nadmořské výšce 1980 m i výše. Za nejlepší sklizně jsou považovány sklizně červnové a červencové. 

Africké černé čaje

Čaje afrického kontinentu bývají ve světě často přehlíženy. Přitom téměř všichni významní afričtí výrobci mají v pěstování a zpracování čaje více než stoletou tradice. Do poloviny 20. století zdejší produkce stěží stačila na uspokojení domácího trhu. Africké čaje na světové burze významněji pronikly až v průběhu šedesátých let 20. století.

V současnosti mají důležitou pozici, ačkoli o tom běžný konzument nemá ani potuchy. Pro nepříliš výraznou, leč čistou a hladkou, někdy i aromatickou chuť, ale hlavně pro svou nízkou cenu jsou vyhledávány do směsí a sáčkových čajů. Proto na všech zdejších plantážích převládá způsob zpracování CTC.

Africké pěstitelské země leží, kromě Kamerunu, při východním pobřeží kontinentu. Převládá zde assámský čajovník, spolu s jeho hybridy a klony.

Černý čaj - historie a zpracování

Černý čaj (občas také zvaný červený čaj) - přestože tyto plně fermentované čaje nejsou v Číně příliš oblíbeny, jejich hlavní druhy jsou mistrovskými díly. I levnější sorty nás příjemně překvapí pěkným vzhledem, svědčícím o dokonale provedené sklizni a zpracování čaje. Některé čaje z této skupiny se vyrábějí pouhých padesát let (např. čaj Yunnan) zatímco jiné jsou známy od 17. století. Nicméně je nutno předpokládat, že tento typ čaje je Číňanům znám přinejmenším stejně dlouho jako vícenásobně fermentované čaje typu Pu Erh, (tj. zhruba od 7. století n. l.), ale patrně jim příliš nelahodil.

Černý čaj je, jak již bylo zmíněno, fermentovaný a oolong je polo-fermentovaný. Po sklizni se listy nechají „zvadnout“, tedy částečně usušit, a to podle stylu buď na slunci, nebo ve stínu. Pokud lístky nejsou částečně vysušeny, nelze je svinout. Enzymatické procesy probíhají pravé během tohoto vadnutí. Nejlepší čaje jsou proto ty, u kterých vadnutí proběhne díky suchému počasí během několika hodin. „Deštivé čaje“, které vadnou pomaleji, nejsou tak oblíbené. 

Když jsou svinuty, jsou čajové lístky rozprostřeny na vlhkém a studeném místě k fermentaci, tedy k další oxidaci. Účinky obou fází oxidace se od sebe výrazně liší. Patrně proto, že po svinutí jsou oxidaci vystaveny i další složky listů, například esenciální oleje. Právě proto nesmí být lístky určené k výrobě černého čaje či oolongu před svinutím "usmrceny", jako je tomu v případě lístků určených pro čaj zelený.