Japan Tamaryokucha Gokase - zelený čaj

Popis produktu

Tamaryokucha je název, který sám o sobě v překladu znamená zkroucený nebo též kudrnatý. A přesně takové jsou lístky tohoto čaje, což je v porovnání s ostatními japonskými zelenými čaji poměrně netypické. To ale není ani zdaleka jediná odlišnost. Tamaryokucha totiž pochází z oblasti Kyushu a díky jedinečným podmínkám nabízí opravdu vyladěný chuťový profil, který v sobě kombinuje svěží a nasládlé tóny květin a ovoce s příjemnou travnatostí charakteristickou i pro mnohé ostatní zelené čaje.

Jak si tamaryokucha připravit?

Příprava čaje tamaryokucha se v ničem neliší od přípravy jiných zelených čajů. Za ideální bývá považován poměr 6 gramů čaje na 300 ml vody. Vodu tedy nepoužívejte v žádném případě vroucí, pro ideální chuťový zážitek naopak doporučujeme se držet spíše vody o teplotě asi 75 až 80 °C. Doporučená doba louhování jsou 2 minuty pro první nálev, přičemž tamaryokucha bez problémů zvládne i druhý a třetí nálev.

Jaké má tamaryokucha vlastnosti?

Nepravidelně zlaté lístky nejsou ani zdaleka jedinou unikátností tohoto čaje. Nabízí zlatavě zelenou barvu, která je v porovnání s mnohými ostatními zelenými čaji výrazně světlejší a jeho chuť je lehká, takže se dobře pije i v letních měsících. Čaj je velmi vyvážený, ale přesto neuvěřitelně komplexní. Objevují se v něm jak tóny citrusů, tak i decentní travnatost, náznaky květin a ovoce, s poměrně výraznými chuťovými dozvuky.

Tamaryokucha je tak čajem, který ačkoliv stále nese všechny znaky kvalitního zeleného čaje, navíc přináší velmi neotřelou a vyváženou chuť, zajímavou barvu a úžasnou vůni. Vyzkoušejte ho i vy a přesvědčte se o tom, že tento čaj je opravdu jedinečný.

Rozdílné druhy a tradice pití zeleného čaje

V Číně se v dřívějších dobách při vaření čaje používaly čerstvě nasbírané lístky. V některých oblastech s nedostatkem jídla se čajové lístky smíchaly s rýží a daly vznik koláči, který se pak spolu s bylinkami, zeleninou a kousky masa použil na výrobu výživné polévky. Později se čerstvé lístky napařovaly a formovaly do malých stlačených koláčků nebo tablet, vysoušely a před přidáním do vroucí vody rozdrtily.

Za dynastie Tang v letech 618 až 903 n. l. bylo běžné pít nálev ochucený cibulí, zázvorem, mátou, kousky pomeranče nebo solí. Šlehání práškového čaje v horké vodě v 10.–12.století šířili buddhističtí kněží. Většina zelených čajů, které se dováží do Evropy, pochází z Číny a Japonska. Čínské čaje se suší a tvarují bezprostředně po sklizni, například klasický Chun mee nebo malé srolované kuličky oblíbeného čaje Gunpowder.

V Japonsku se lístky před tvarováním a sušením ošetřují parou. To jim dodává výraznější vůni, někdy až rybí chuť a více hořkosti, pokud jsou luhovány déle než 2-3 minuty. Mezi tradiční japonské zelené čaje patří hrubá a stonkovitá Bancha, tmavě zelené jehličky čaje Šejcha, pražená Hojicha a Genmaicha s typickým přídavkem pražené rýže. Drahé Gyokuro a také Matcha (práškový čaj na čajový obřad) jsou poněkud vzácnější. V Mongolsku se používají kostky zeleného čaje, které se před vařením rozdrtí na prášek a smíchají s mlékem a solí, v Maroku je zelený čaj základem pro tradiční mátový čaj s cukrem. Připravuje se ve vysokých zdobených konvicích, ze kterých se hotový z výšky nalévá do malých sklenic.

Zelený čaj - Bílý čaj - Černý čaj

Zelený čaj a bílý čaj se stejně jako černý čaj získává z čajovníku, avšak neprochází procesem fermentace (okysličování), takže při produkci nedochází k žádným chemickým změnám. Proto si čajové lístky zachovávají původní zelenou barvu. Co do chuti je zelený čaj více hořký než černý čaj díky většímu obsahu tříslovin.

Bílý čaj je však mnohem jemnější. Vitaminy a minerální látky zůstávají beze zbytku uchovány. Z historie byl zelený čaj prý náhodně objeven čínským císařem a léčitelem Šen Jungem v roce 2737 před naším letopočtem. Několik lístků mu spadlo do nádoby s vroucí vodou, kterou pil z hygienických dovodů pouze převařenou, když odpočíval pod divokým čajovníkem. První čaj dovezený do Evropy (kolem roku 1610 Holanďany z Číny) byl právě zelený čaj.

Objevení řízené oxidace a sušení čajových lístků do podoby černého čaje následovalo potřebu zajistit delší trvanlivost potřebnou pro přepravu do Tibetu, muslimských zemí a později i do Evropy s rozmachem čajového obchodu.