Japan Gyokuro Asahi - zelený čaj

Detailní popis produktu

O japonském gyokuru jste už určitě slyšeli. Možná proto, že se řadí mezi nejvyhledávanější a nejkvalitnější čaje na světě. Jedinečný způsob jeho pěstování za pomoci zakrývání čajovníkových keřů bambusovými rohožemi stojí za originální chutí, kterou žádný jiný čaj nenabízí.

Kde se Japan Gyokuro Asahi pěstuje?
Jedním z nejlepších kultivarů gyokura je Asahi pojmenovaný po stejnojmenném městě ležícím v prefektuře Čiba v Japonsku. Co zaujme nejvíce, je způsob pěstování čaje. Čajovníkový keř se na dva až tři týdny před sklizní přikrývá bambusovými rohožemi, které dokáží zpomalit jeho růst a díky kterým začnou jeho listy produkovat více chlorofylu, zeleného barviva stojícího za jejich nádhernou sytě zelenou barvou.

Jak si Japan Gyokuro Asahi připravit? 
Na přípravu 250 ml nálevu použijte jednu až dvě čajové lžičky sušených lístků Gyokura. Ty následně zalijte vodou o teplotě od 60 do 75°C a nechte 2 až 3 minuty louhovat. Pokud listy necháte louhovat o jednu až dvě minuty déle, dosáhnete ještě výraznější chuti, která není nikdy na škodu. Pozor si však dávejte na nežádané zhořknutí čaje, ke které může dojít při překročení teploty vody nebo přílišném louhování.

Jakou chuť od Japan Gyokuro Asahi očekávat?
Chuť Japan Gyokuro Asahi je jedinečná. V jemných nasládlých květinových tónech světle zeleného nálevu můžete cítit také chuť umami, naši pátou a relativně nové objevenou chuť. Tento fakt nejspíš mluví za vše. Dokonalý čaj s jedinečnou chutí si doporučujeme vychutnat bez jakýchkoliv aditiv. Pokud na tom ale trváte, můžete přidat pár kapek citronu nebo lžičku medu.

Zajímavosti o Japan Gyokuro Asahi

• Japan Gyokuro Asahi, volně překládaný také jako klenot rosy, obsahuje díky jeho specifickému způsobu pěstování více kofeinu než ostatní zelené čaje. Není tedy na škodu začít ráno s šálkem dobrého gyokura.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozdílné druhy a tradice pití zeleného čaje

V Číně se v dřívějších dobách při vaření čaje používaly čerstvě nasbírané lístky. V některých oblastech s nedostatkem jídla se čajové lístky smíchaly s rýží a daly vznik koláči, který se pak spolu s bylinkami, zeleninou a kousky masa použil na výrobu výživné polévky. Později se čerstvé lístky napařovaly a formovaly do malých stlačených koláčků nebo tablet, vysoušely a před přidáním do vroucí vody rozdrtily.

Za dynastie Tang v letech 618 až 903 n. l. bylo běžné pít nálev ochucený cibulí, zázvorem, mátou, kousky pomeranče nebo solí. Šlehání práškového čaje v horké vodě v 10.–12.století šířili buddhističtí kněží. Většina zelených čajů, které se dováží do Evropy, pochází z Číny a Japonska. Čínské čaje se suší a tvarují bezprostředně po sklizni, například klasický Chun mee nebo malé srolované kuličky oblíbeného čaje Gunpowder.

V Japonsku se lístky před tvarováním a sušením ošetřují parou. To jim dodává výraznější vůni, někdy až rybí chuť a více hořkosti, pokud jsou luhovány déle než 2-3 minuty. Mezi tradiční japonské zelené čaje patří hrubá a stonkovitá Bancha, tmavě zelené jehličky čaje Šejcha, pražená Hojicha a Genmaicha s typickým přídavkem pražené rýže. Drahé Gyokuro a také Matcha (práškový čaj na čajový obřad) jsou poněkud vzácnější. V Mongolsku se používají kostky zeleného čaje, které se před vařením rozdrtí na prášek a smíchají s mlékem a solí, v Maroku je zelený čaj základem pro tradiční mátový čaj s cukrem. Připravuje se ve vysokých zdobených konvicích, ze kterých se hotový z výšky nalévá do malých sklenic.

Zelený čaj - Bílý čaj - Černý čaj

Zelený čaj a bílý čaj se stejně jako černý čaj získává z čajovníku, avšak neprochází procesem fermentace (okysličování), takže při produkci nedochází k žádným chemickým změnám. Proto si čajové lístky zachovávají původní zelenou barvu. Co do chuti je zelený čaj více hořký než černý čaj díky většímu obsahu tříslovin.

Bílý čaj je však mnohem jemnější. Vitaminy a minerální látky zůstávají beze zbytku uchovány. Z historie byl zelený čaj prý náhodně objeven čínským císařem a léčitelem Šen Jungem v roce 2737 před naším letopočtem. Několik lístků mu spadlo do nádoby s vroucí vodou, kterou pil z hygienických důvodů pouze převařenou, když odpočíval pod divokým čajovníkem. První čaj dovezený do Evropy (kolem roku 1610 Holanďany z Číny) byl právě zelený čaj.

Objevení řízené oxidace a sušení čajových lístků do podoby černého čaje následovalo potřebu zajistit delší trvanlivost potřebnou pro přepravu do Tibetu, muslimských zemí a později i do Evropy s rozmachem čajového obchodu.