Japan Gen Mai Cha Kyoshi - zelený čaj

Popis produktu

Japonská čajová specialita příjemné vůně i chutě - to je Genmaicha. Výborný nápoj na celodenní popíjení či k jídlu. Patří mezi celosvětově velmi vyhledávané čaje.

Kde se Japan Gen Mai Cha pěstuje?
Japan Gen Mai Cha je zpracováván především v různých oblastech prefektury Šimane v jihozápadní části ostrova Honšú. Čaj Bancha, který se k výrobě Gen Mai Cha používá nejčastěji, roste zejména v blízkosti oceánů, tudíž mu na největším japonském ostrově nechybí dostatečná vlhkost ani teplejší podnebí, které jeho růstu opravdu prospívá.

Jak si Japan Gen Mai Cha připravit?
Pro přípravu čaje je ideální zvolit menší konvičku či šálek o objemu asi 250 ml. Při takovém množství použijte 2 - 3 lžičky směsi a lístky zalijte horkou vodou o teplotě od 70 do 80°C. Směs nechte 2 - 3 minuty louhovat, aby čaj dostal příležitost nechat vyniknout originální chuti. Pokud máte raději sladší čaje, můžete do něj zkusit přimíchat lžičku medu. Gen Mai Cha je nic méně sám o sobě příjemně nasládlý.

Jakou chuť od Japan Gen Mai Cha očekávat?
Pro někoho může být představa kombinace zeleného čaje a rýže nepředstavitelná. Pokud jste Japan Gen Mai Cha ještě neochutnali, rozhodně neváhejte a čaj si připravte. Lehce travnatá chuť s tóny oříšků a pražené rýže v sobě skrývá také nasládlé jemné aroma.
Dříve byl čaj populární zejména mezi chudými japonskými farmáři, ale dnes pro jeho dokonalou chuť čelí oblibě po celém světě. A ochutnat ho nebylo nikdy snažší.

Zajímavosti o Japan Gen Mai Cha

• Genmai v japonštině znamená hnědá rýže. Občas se stane, že zrna při pražení zvětší svůj objem a následně prasknou, čímž mohou připomínat popcorn. Japan Gen Mai Cha proto můžete najít také pod názvem popcornový čaj.

Rozdílné druhy a tradice pití zeleného čaje

V Číně se v dřívějších dobách při vaření čaje používaly čerstvě nasbírané lístky. V některých oblastech s nedostatkem jídla se čajové lístky smíchaly s rýží a daly vznik koláči, který se pak spolu s bylinkami, zeleninou a kousky masa použil na výrobu výživné polévky. Později se čerstvé lístky napařovaly a formovaly do malých stlačených koláčků nebo tablet, vysoušely a před přidáním do vroucí vody rozdrtily.

Za dynastie Tang v letech 618 až 903 n. l. bylo běžné pít nálev ochucený cibulí, zázvorem, mátou, kousky pomeranče nebo solí. Šlehání práškového čaje v horké vodě v 10.–12.století šířili buddhističtí kněží. Většina zelených čajů, které se dováží do Evropy, pochází z Číny a Japonska. Čínské čaje se suší a tvarují bezprostředně po sklizni, například klasický Chun mee nebo malé srolované kuličky oblíbeného čaje Gunpowder.

V Japonsku se lístky před tvarováním a sušením ošetřují parou. To jim dodává výraznější vůni, někdy až rybí chuť a více hořkosti, pokud jsou luhovány déle než 2-3 minuty. Mezi tradiční japonské zelené čaje patří hrubá a stonkovitá Bancha, tmavě zelené jehličky čaje Šejcha, pražená Hojicha a Genmaicha s typickým přídavkem pražené rýže. Drahé Gyokuro a také Matcha (práškový čaj na čajový obřad) jsou poněkud vzácnější. V Mongolsku se používají kostky zeleného čaje, které se před vařením rozdrtí na prášek a smíchají s mlékem a solí, v Maroku je zelený čaj základem pro tradiční mátový čaj s cukrem. Připravuje se ve vysokých zdobených konvicích, ze kterých se hotový z výšky nalévá do malých sklenic.

Zelený čaj - Bílý čaj - Černý čaj

Zelený čaj a bílý čaj se stejně jako černý čaj získává z čajovníku, avšak neprochází procesem fermentace (okysličování), takže při produkci nedochází k žádným chemickým změnám. Proto si čajové lístky zachovávají původní zelenou barvu. Co do chuti je zelený čaj více hořký než černý čaj díky většímu obsahu tříslovin.

Bílý čaj je však mnohem jemnější. Vitaminy a minerální látky zůstávají beze zbytku uchovány. Z historie byl zelený čaj prý náhodně objeven čínským císařem a léčitelem Šen Jungem v roce 2737 před naším letopočtem. Několik lístků mu spadlo do nádoby s vroucí vodou, kterou pil z hygienických dovodů pouze převařenou, když odpočíval pod divokým čajovníkem. První čaj dovezený do Evropy (kolem roku 1610 Holanďany z Číny) byl právě zelený čaj.

Objevení řízené oxidace a sušení čajových lístků do podoby černého čaje následovalo potřebu zajistit delší trvanlivost potřebnou pro přepravu do Tibetu, muslimských zemí a později i do Evropy s rozmachem čajového obchodu.