Japan Buddha Ama Cha - rituální čaj

Detailní popis produktu

Upozornění: obsahuje lékořici, lidé trpící vysokým krevním tlakem by se měly vyvarovat nadměrné spotřeby.

Kde se Japan Buddha Ama Cha pěstuje?
Japan Buddha Ama Cha byste našli na rozsáhlých plantážích napříč Japonskem, zejména v jeho jižní části. Oceánské, vlhké a monzunové podnebí tvoří pro růst hortenzií ideální podmínky. Listy této rostliny jsou mnohdy sklízeny a následně zpracovávány ručně, bez pomoci techniky. Přesně tak, jako tomu bylo zvykem v dávných dobách. Čerstvé listy hortenzie se nejprve suší na slunci a pote jsou znovu navlhčeny, aby mohly 24 hodin lehce fermentovat ve speciálních dřevěných nádobách. Díky tomu získávají velmi specifickou chuť, ve které se mísí příjemná sladkost s lehce kořeněnými tóny. 

Jak si Japan Buddha Ama Cha připravit? 
Příprava Japan Buddha Ama Cha se od ostatních zelených i bylinkových čajů malinko liší. Pokud si chcete připravit 250 ml čaje, místo obvyklé lžičky čajových lístků zkuste použít jen jeden až dva lístky. Uvidíte, že i z jednoho lístku kvalitně zpracovaného čaje se dá připravit lahodný nálev plné chuti. Pokud si raději připravujete nálev ve větší konvici, s množstvím lístků to taktéž nepřehánějte. Bohatě vám postačí 6 až 7 lístků, které následně zalijte vodou o teplotě mezi 75 a 85 °C a nechte 2 minuty louhovat. Jestli u čajů preferujete  intenzivnější chuť, přidejte alespoň jeden až dva lístky navíc.

Jakou chuť od Japan Buddha Ama Cha očekávat?
Japan Buddha Ama Cha představuje velmi jemný čaj, který v sobě skrývá tóny anýzu, jež dokáží potěšit nejednoho znalce kvalitních sypaných čajů. Amacha znamená v překladu „sladký čaj“ a jeho už tak nasládlou chuť odkazující mimo jiné k medu a lékořici můžete ještě zvýraznit přidáním lžičky medu, nebo třtinového cukru. Pokud byste si chtěli zpestřit svůj pitný režim během letních dnů, vyzkoušejte jeho ledovou alternativu. Stačí, když do lehce vychlazeného čaje přihodíte pár kostek ledu a máte hotovo.

Zajímavosti o Japan Buddha Ama Cha

• Amacha v překladu znamená sladký čaj. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozdílné druhy a tradice pití zeleného čaje

V Číně se v dřívějších dobách při vaření čaje používaly čerstvě nasbírané lístky. V některých oblastech s nedostatkem jídla se čajové lístky smíchaly s rýží a daly vznik koláči, který se pak spolu s bylinkami, zeleninou a kousky masa použil na výrobu výživné polévky. Později se čerstvé lístky napařovaly a formovaly do malých stlačených koláčků nebo tablet, vysoušely a před přidáním do vroucí vody rozdrtily.

Za dynastie Tang v letech 618 až 903 n. l. bylo běžné pít nálev ochucený cibulí, zázvorem, mátou, kousky pomeranče nebo solí. Šlehání práškového čaje v horké vodě v 10.–12.století šířili buddhističtí kněží. Většina zelených čajů, které se dováží do Evropy, pochází z Číny a Japonska. Čínské čaje se suší a tvarují bezprostředně po sklizni, například klasický Chun mee nebo malé srolované kuličky oblíbeného čaje Gunpowder.

V Japonsku se lístky před tvarováním a sušením ošetřují parou. To jim dodává výraznější vůni, někdy až rybí chuť a více hořkosti, pokud jsou luhovány déle než 2-3 minuty. Mezi tradiční japonské zelené čaje patří hrubá a stonkovitá Bancha, tmavě zelené jehličky čaje Šejcha, pražená Hojicha a Genmaicha s typickým přídavkem pražené rýže. Drahé Gyokuro a také Matcha (práškový čaj na čajový obřad) jsou poněkud vzácnější. V Mongolsku se používají kostky zeleného čaje, které se před vařením rozdrtí na prášek a smíchají s mlékem a solí, v Maroku je zelený čaj základem pro tradiční mátový čaj s cukrem. Připravuje se ve vysokých zdobených konvicích, ze kterých se hotový z výšky nalévá do malých sklenic.

Zelený čaj - Bílý čaj - Černý čaj

Zelený čaj a bílý čaj se stejně jako černý čaj získává z čajovníku, avšak neprochází procesem fermentace (okysličování), takže při produkci nedochází k žádným chemickým změnám. Proto si čajové lístky zachovávají původní zelenou barvu. Co do chuti je zelený čaj více hořký než černý čaj díky většímu obsahu tříslovin.

Bílý čaj je však mnohem jemnější. Vitaminy a minerální látky zůstávají beze zbytku uchovány. Z historie byl zelený čaj prý náhodně objeven čínským císařem a léčitelem Šen Jungem v roce 2737 před naším letopočtem. Několik lístků mu spadlo do nádoby s vroucí vodou, kterou pil z hygienických dovodů pouze převařenou, když odpočíval pod divokým čajovníkem. První čaj dovezený do Evropy (kolem roku 1610 Holanďany z Číny) byl právě zelený čaj.

Objevení řízené oxidace a sušení čajových lístků do podoby černého čaje následovalo potřebu zajistit delší trvanlivost potřebnou pro přepravu do Tibetu, muslimských zemí a později i do Evropy s rozmachem čajového obchodu.