Japan Bancha - zelený čaj

Detailní popis produktu

Japan Bancha je zelený čaj, který v Japonsku čelí velké oblibě. Je o něco méně kvalitnější a zákonitě také levnější něž tolik oblíbená Sencha, a proto se používá ke každodennímu pití. Nemůžeme však říci, že by oproti Senchi postrádal na chuti. Japan Bancha má rozhodně co nabídnout, a proto by měl nálev lehce travnaté, jen velmi mírně natrpklé, ale přitom krásně nasládlé chuti, ochutnat úplně každý.

Kde se Japan Bancha pěstuje?
Japan Bancha se pěstuje zejména v oblasti jižního pobřeží Japonska, přičemž se jedná zpravidla o druhou sklizeň. Oceánské klima s občasnými monzuny a větší vlhkostí ovzduší čaji opravdu prospívají. Při pěstování je kladen velký důraz na ruční sběr a zpracování čajových lístků, které jsou sbírány ženami a dívkami do velkých ošatek. Lístky se posléze nechávají na slunci zvadnout a až poté jsou dále zpracovávány.

Jak si Japan Bancha připravit? 
Pro přípravu čajů jsou klíčové dva faktory - správná teplota vody a také přiměřená doba louhování. Pro přípravu 250 ml nálevu použijte asi 2 - 3 lžičky kvalitního sypaného čaje Japan Bancha, které zalijte vodou o teplotě mezi 75 a 85 °C a nechte 1 - 3 minuty louhovat. Pokud je pro vás pohodlnější příprava nálevu ve větší konvici, použijte ještě o dvě až tři lžičky lístků více.

Jakou chuť od Japan Bancha očekávat?
I když se Japan Bancha řadí spíše k levnějším čajům, které bychom našli v každé japonské domácnosti, rozhodně nemůžeme mluvit o nějaké podřadnosti, co se chuti týče. Ba naopak. Díky lehce travnaté vůni a decentně svíravé sladké chuti dokáže potěšit i náročnější znalce a milovníky sypaných čajů. Vyzkoušet můžete také ledovou alternativu, která se skvěle hodí na zpestření pitného režimu během letních dní. Stačí, když do čerstvě připraveného nálevu přidáte pár kostek ledu a plátek citronu.

Zajímavosti o Japan Bancha

• Protože Japan Bancha neobsahuje velké množství kofeinu, můžeme čaj podávat v menším množství také dětem.
• Bancha se používá jako základ pro výrobu čaje zvaného Genmaicha, který obsahuje ještě praženou rýži.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozdílné druhy a tradice pití zeleného čaje

V Číně se v dřívějších dobách při vaření čaje používaly čerstvě nasbírané lístky. V některých oblastech s nedostatkem jídla se čajové lístky smíchaly s rýží a daly vznik koláči, který se pak spolu s bylinkami, zeleninou a kousky masa použil na výrobu výživné polévky. Později se čerstvé lístky napařovaly a formovaly do malých stlačených koláčků nebo tablet, vysoušely a před přidáním do vroucí vody rozdrtily.

Za dynastie Tang v letech 618 až 903 n. l. bylo běžné pít nálev ochucený cibulí, zázvorem, mátou, kousky pomeranče nebo solí. Šlehání práškového čaje v horké vodě v 10.–12.století šířili buddhističtí kněží. Většina zelených čajů, které se dováží do Evropy, pochází z Číny a Japonska. Čínské čaje se suší a tvarují bezprostředně po sklizni, například klasický Chun mee nebo malé srolované kuličky oblíbeného čaje Gunpowder.

V Japonsku se lístky před tvarováním a sušením ošetřují parou. To jim dodává výraznější vůni, někdy až rybí chuť a více hořkosti, pokud jsou luhovány déle než 2-3 minuty. Mezi tradiční japonské zelené čaje patří hrubá a stonkovitá Bancha, tmavě zelené jehličky čaje Šejcha, pražená Hojicha a Genmaicha s typickým přídavkem pražené rýže. Drahé Gyokuro a také Matcha (práškový čaj na čajový obřad) jsou poněkud vzácnější. V Mongolsku se používají kostky zeleného čaje, které se před vařením rozdrtí na prášek a smíchají s mlékem a solí, v Maroku je zelený čaj základem pro tradiční mátový čaj s cukrem. Připravuje se ve vysokých zdobených konvicích, ze kterých se hotový z výšky nalévá do malých sklenic.

Zelený čaj - Bílý čaj - Černý čaj

Zelený čaj a bílý čaj se stejně jako černý čaj získává z čajovníku, avšak neprochází procesem fermentace (okysličování), takže při produkci nedochází k žádným chemickým změnám. Proto si čajové lístky zachovávají původní zelenou barvu. Co do chuti je zelený čaj více hořký než černý čaj díky většímu obsahu tříslovin.

Bílý čaj je však mnohem jemnější. Vitaminy a minerální látky zůstávají beze zbytku uchovány. Z historie byl zelený čaj prý náhodně objeven čínským císařem a léčitelem Šen Jungem v roce 2737 před naším letopočtem. Několik lístků mu spadlo do nádoby s vroucí vodou, kterou pil z hygienických dovodů pouze převařenou, když odpočíval pod divokým čajovníkem. První čaj dovezený do Evropy (kolem roku 1610 Holanďany z Číny) byl právě zelený čaj.

Objevení řízené oxidace a sušení čajových lístků do podoby černého čaje následovalo potřebu zajistit delší trvanlivost potřebnou pro přepravu do Tibetu, muslimských zemí a později i do Evropy s rozmachem čajového obchodu.