India South Glen Morgan - zelený čaj

Detailní popis produktu

India South Glen Morgan je zelený čaj pěstovaný ve vysokých nadmořských výškách jižní Indie. Pyšnit se může velmi jemnou nasládlou chutí, která vám pomůže si zpříjemnit třeba brzké ranní vstávání. Chuť India South Glen Morgan bývá někdy přirovnávána k cejlonskému čaji. Pokud jej máte rádi, tento čaj si zajisté zamilujete.

Kde se India South Glen Morgan pěstuje?
Jak už z názvu vyplívá, India South Glen Morgan je pěstován na jedněch z nejstarších plantáží jižní Indie. Nejlépe se mu daří ve vysokých nadmořských výškách vesnice Glenmorgan ležící asi 25 km od většího města Ooty. A že subtropické horské podnebí čaji opravdu prospívá, se můžete přesvědčit sami v každém šálku. 

Jak si India South Glen Morgan připravit? 
Příprava tohoto typu čaje nepatří mezi nijak náročné aktivity a zvládne ji opravdu každý. I zde však existuje několik pravidel, kterým je třeba věnovat pozornost, abychom dosáhli nejlepšího výsledku. Pokud si chcete připravit 250 ml nálevu, použijte asi 2 až 3 čajové lžičky sypaného čaje a směs zalijte horkou vodou. Při zalévání čaje je nejdůležitější dodržovat určitou teplotu vody, která by měla být mezi 75 a 85 °C a dobu louhování, která by neměla překročit dobu čtyř minut. Jedině tak čaj uvolní ty nejlepší vlastnosti a vy si jej budete moci užít na maximum.

Jakou chuť od India South Glen Morgan očekávat?
Chuť India South Glen Morgan se často přirovnává k chuti proslulého cejlonského čaje. Příjemné lehce nasládlé aroma a jemná chuť čaje s decentně nahořklými tóny si prostě oblíbíte. Krásně navíc vynikne i s pár kapkami citronu nebo jednou lžičkou medu, který ještě více podtrhne sladké tóny čaje.

Zajímavosti o India South Glen Morgan

• Indie byla v dřívějších dobách známá především kvůli pěstování černého čaje. Zelený čaj, konkrétně India South Glen Morgan, se na tamějších čajovníkových plantážích začal pěstovat až ve druhé polovině dvacátého století.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Indické čaje

Indie je vedle Číny a Srí Lanky největší producent čaje na světě. Čajový průmysl zde zaměstnává na dva miliony lidí a celková roční produkce se pohybuje od osmi do devíti set tisíc tun. Čaje z Indie jsou z drtivé většiny černý čaj. Zelený čaj se ve větším množství vyrábí na severozápadě země a je určen hlavně pro afghánský a íránský trh. Kvalitnější zelené a částečně oxidované čaje se daří pěstovat v Darjeelingu.

Assámské čaje

S přibližně dvěma tisíci plantážemi a průměrným ročním sběrem dosahujícím půl milionu tun čaje tvoří assamská oblast, rozprostírající se v nížinách kolem řek Brahmaputry, víc než polovinu celé indické produkce. Podnebí je zde na rozdíl od Darjeelingu stabilní, výroba nekolísá v množství ani v jakosti. Jen malá část produkce je zpracovávána ortodoxně, neboť assámské čaje se vyrábějí hlavně pro upotřebení ve směsích, nálevkových sáčcích a pro domácí trh.

Díky vysokým teplotám a značné vlhkosti je v tomto téměř skleníkovém prostředí možné sbírat čaj po celý rok. Ve dvou sezónách - od března do června (First Flush) a od října do ledna (Second Flush) -  se zde sklízejí výběrové čaje s vyhraněným charakterem. Těžištěm tohoto sběru jsou čaje FOP a GFOP. 

Rozdílné druhy a tradice pití zeleného čaje

V Číně se v dřívějších dobách při vaření čaje používaly čerstvě nasbírané lístky. V některých oblastech s nedostatkem jídla se čajové lístky smíchaly s rýží a daly vznik koláči, který se pak spolu s bylinkami, zeleninou a kousky masa použil na výrobu výživné polévky. Později se čerstvé lístky napařovaly a formovaly do malých stlačených koláčků nebo tablet, vysoušely a před přidáním do vroucí vody rozdrtily.

Za dynastie Tang v letech 618 až 903 n. l. bylo běžné pít nálev ochucený cibulí, zázvorem, mátou, kousky pomeranče nebo solí. Šlehání práškového čaje v horké vodě v 10.–12.století šířili buddhističtí kněží. Většina zelených čajů, které se dováží do Evropy, pochází z Číny a Japonska. Čínské čaje se suší a tvarují bezprostředně po sklizni, například klasický Chun mee nebo malé srolované kuličky oblíbeného čaje Gunpowder.

V Japonsku se lístky před tvarováním a sušením ošetřují parou. To jim dodává výraznější vůni, někdy až rybí chuť a více hořkosti, pokud jsou luhovány déle než 2-3 minuty. Mezi tradiční japonské zelené čaje patří hrubá a stonkovitá Bancha, tmavě zelené jehličky čaje Šejcha, pražená Hojicha a Genmaicha s typickým přídavkem pražené rýže. Drahé Gyokuro a také Matcha (práškový čaj na čajový obřad) jsou poněkud vzácnější. V Mongolsku se používají kostky zeleného čaje, které se před vařením rozdrtí na prášek a smíchají s mlékem a solí, v Maroku je zelený čaj základem pro tradiční mátový čaj s cukrem. Připravuje se ve vysokých zdobených konvicích, ze kterých se hotový z výšky nalévá do malých sklenic.

Zelený čaj - Bílý čaj - Černý čaj

Zelený čaj a bílý čaj se stejně jako černý čaj získává z čajovníku, avšak neprochází procesem fermentace (okysličování), takže při produkci nedochází k žádným chemickým změnám. Proto si čajové lístky zachovávají původní zelenou barvu. Co do chuti je zelený čaj více hořký než černý čaj díky většímu obsahu tříslovin.

Bílý čaj je však mnohem jemnější. Vitaminy a minerální látky zůstávají beze zbytku uchovány. Z historie byl zelený čaj prý náhodně objeven čínským císařem a léčitelem Šen Jungem v roce 2737 před naším letopočtem. Několik lístků mu spadlo do nádoby s vroucí vodou, kterou pil z hygienických dovodů pouze převařenou, když odpočíval pod divokým čajovníkem. První čaj dovezený do Evropy (kolem roku 1610 Holanďany z Číny) byl právě zelený čaj.

Objevení řízené oxidace a sušení čajových lístků do podoby černého čaje následovalo potřebu zajistit delší trvanlivost potřebnou pro přepravu do Tibetu, muslimských zemí a později i do Evropy s rozmachem čajového obchodu.