China Super Mao Jian - zelený čaj

Detailní popis produktu

China Super Mao Jian je lahodný zelený čaj, který bychom našli třeba na plantážích desáté nejrozlehlejší provincie Číny - Hunan. Nálevem osvěžující bylinné chuti a příjemným květinovým aroma si můžete zpříjemnit nejedno ráno. Sladká chuť čaje v kontrastu s travnatými tóny typickými pro čínské zelené čaje vás prostě okouzlí.

Kde se Super Mao Jian pěstuje?
Ideální podmínky pro pěstování Super Mao Jian představuje oblast Číny. Subtropické vlhké podnebí tamních provincií Hunan a Henan, ve kterých je na pěstování a ruční sběr čaje kladen velký důraz, čajovníku opravdu svědčí. Na našem e-shopu najdete čaj pocházející z jarní sklizně. Do rukou se vám tedy dostane balení toho nejkvalitnějšího, co čínské čaje nabízí.

Jak si Super Mao Jian připravit? 
Použité množství čajových lístků pro přípravu čaje závisí na objemu nádoby, ve které nálev budete připravovat. Na hrnek o objemu 250 ml vám bohatě postačí 1-2 lžičky kvalitních sušených lístků. Pokud budete čaj připravovat ve velké nádobě, nebojte se použít lžiček třeba 5. Optimální voda pro zalití čaje je mezi 75 a 85 °C. Doba louhování by neměla překročit 4 minuty.

Jakou chuť od Super Mao Jian očekávat?
Chuť Super Mao Jian je opravdu dokonalá. Travnaté tóny zeleného čaje v kontrastu s nasládlou lehce bylinnou chutí dodávají čaji na jedinečnosti. Zlatozelený nálev květinové vůně můžete popíjet kdykoliv během dne. Vyvarovat byste se však měli popíjení čaje ve večerních hodinách, aby nedošlo k narušení kvality vašeho spánku.

Zajímavosti o Super Mao Jian
Tento čaj můžete znát také pod přezdívkou Chlupatá špička. Název získal díky lehce ochmýřeným tipsům.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozdílné druhy a tradice pití zeleného čaje

V Číně se v dřívějších dobách při vaření čaje používaly čerstvě nasbírané lístky. V některých oblastech s nedostatkem jídla se čajové lístky smíchaly s rýží a daly vznik koláči, který se pak spolu s bylinkami, zeleninou a kousky masa použil na výrobu výživné polévky. Později se čerstvé lístky napařovaly a formovaly do malých stlačených koláčků nebo tablet, vysoušely a před přidáním do vroucí vody rozdrtily.

Za dynastie Tang v letech 618 až 903 n. l. bylo běžné pít nálev ochucený cibulí, zázvorem, mátou, kousky pomeranče nebo solí. Šlehání práškového čaje v horké vodě v 10.–12.století šířili buddhističtí kněží. Většina zelených čajů, které se dováží do Evropy, pochází z Číny a Japonska. Čínské čaje se suší a tvarují bezprostředně po sklizni, například klasický Chun mee nebo malé srolované kuličky oblíbeného čaje Gunpowder.

V Japonsku se lístky před tvarováním a sušením ošetřují parou. To jim dodává výraznější vůni, někdy až rybí chuť a více hořkosti, pokud jsou luhovány déle než 2-3 minuty. Mezi tradiční japonské zelené čaje patří hrubá a stonkovitá Bancha, tmavě zelené jehličky čaje Šejcha, pražená Hojicha a Genmaicha s typickým přídavkem pražené rýže. Drahé Gyokuro a také Matcha (práškový čaj na čajový obřad) jsou poněkud vzácnější. V Mongolsku se používají kostky zeleného čaje, které se před vařením rozdrtí na prášek a smíchají s mlékem a solí, v Maroku je zelený čaj základem pro tradiční mátový čaj s cukrem. Připravuje se ve vysokých zdobených konvicích, ze kterých se hotový z výšky nalévá do malých sklenic.

Zelený čaj - Bílý čaj - Černý čaj

Zelený čaj a bílý čaj se stejně jako černý čaj získává z čajovníku, avšak neprochází procesem fermentace (okysličování), takže při produkci nedochází k žádným chemickým změnám. Proto si čajové lístky zachovávají původní zelenou barvu. Co do chuti je zelený čaj více hořký než černý čaj díky většímu obsahu tříslovin.

Bílý čaj je však mnohem jemnější. Vitaminy a minerální látky zůstávají beze zbytku uchovány. Z historie byl zelený čaj prý náhodně objeven čínským císařem a léčitelem Šen Jungem v roce 2737 před naším letopočtem. Několik lístků mu spadlo do nádoby s vroucí vodou, kterou pil z hygienických dovodů pouze převařenou, když odpočíval pod divokým čajovníkem. První čaj dovezený do Evropy (kolem roku 1610 Holanďany z Číny) byl právě zelený čaj.

Objevení řízené oxidace a sušení čajových lístků do podoby černého čaje následovalo potřebu zajistit delší trvanlivost potřebnou pro přepravu do Tibetu, muslimských zemí a později i do Evropy s rozmachem čajového obchodu.