China Lung Ching - zelený čaj

Detailní popis produktu

Zelený čaj China Lung Ching můžete znát také pod českým názvem Dračí studna. Lístky tohoto velmi ceněného čajovníku řadícího se mezi deset nejlepších čínských čajů jsou trhány a zpracovávány výhradně ručně a vy si tak můžete být jisti, že se vám do rukou dostane ten nejkvalitnější čaj, kterým můžete začít každé ráno. Jemnou, nasládlou chuť žlutooranžového nálevu si oblíbíte.

Kde se China Lung Ching pěstuje?
Čaj pocházející z čínské provincie Če-ťiang si oblíbili lidé po celém světě. Pobřeží Východočínského moře nabízí čajovníku ideální podmínky pro jeho růst. S postupem času se však jeho pěstování rozšířilo do několik dalších oblastí. Protože jsou lístky sbírány a zpracovávány výhradně ručně, můžete si být jisti, že se vám do rukou dostává čaj té nejvyšší kvality.  

Jak si China Lung Ching připravit? 
Pro přípravu 250 ml nálevu použijte asi 2 čajové lžičky tohoto kvalitního sypaného čaje. Lístky zalijte horkou vodou o teplotě mezi 75 a 80°C a nechte 2 - 4 minuty louhovat. Pokud máte raději nálevy silnější, nebojte se použít o jednu lžičku sušených tipsů více. Chuť čaje je jemná a nasládlá. Pokud byste si však nálev chtěli ještě více přisladit, můžete přidat ještě lžičku medu, či oblíbeného sirupu.

Jakou chuť od China Lung Ching očekávat?
China Lung Ching je výjimečný díky svým velmi příjemným nasládlým tónům. Tento čaj se skvěle hodí také k zapíjení těžších pokrmů. Neobsahuje totiž tolik svíravých tónů, jako ostatní zelené čaje, což jej dělá naprosto jedinečným. Pokud byste si chtěli nálev přece jen trochu přisladit, použít můžete lžičku medu, třtinového cukru nebo třeba oblíbeného doslazovacího sirupu.

Zajímavosti o China Lung Ching

• Provincie Če-ťiang, známá také pod názvem Zhejiang, se v Číně řadí mezi největší producenty čaje.
• Čajovník China Lung Ching je po celém světě známý také pod názvy Dragon Well a Lung Ching.

Rozdílné druhy a tradice pití zeleného čaje

V Číně se v dřívějších dobách při vaření čaje používaly čerstvě nasbírané lístky. V některých oblastech s nedostatkem jídla se čajové lístky smíchaly s rýží a daly vznik koláči, který se pak spolu s bylinkami, zeleninou a kousky masa použil na výrobu výživné polévky. Později se čerstvé lístky napařovaly a formovaly do malých stlačených koláčků nebo tablet, vysoušely a před přidáním do vroucí vody rozdrtily.

Za dynastie Tang v letech 618 až 903 n. l. bylo běžné pít nálev ochucený cibulí, zázvorem, mátou, kousky pomeranče nebo solí. Šlehání práškového čaje v horké vodě v 10.–12.století šířili buddhističtí kněží. Většina zelených čajů, které se dováží do Evropy, pochází z Číny a Japonska. Čínské čaje se suší a tvarují bezprostředně po sklizni, například klasický Chun mee nebo malé srolované kuličky oblíbeného čaje Gunpowder.

V Japonsku se lístky před tvarováním a sušením ošetřují parou. To jim dodává výraznější vůni, někdy až rybí chuť a více hořkosti, pokud jsou luhovány déle než 2-3 minuty. Mezi tradiční japonské zelené čaje patří hrubá a stonkovitá Bancha, tmavě zelené jehličky čaje Šejcha, pražená Hojicha a Genmaicha s typickým přídavkem pražené rýže. Drahé Gyokuro a také Matcha (práškový čaj na čajový obřad) jsou poněkud vzácnější. V Mongolsku se používají kostky zeleného čaje, které se před vařením rozdrtí na prášek a smíchají s mlékem a solí, v Maroku je zelený čaj základem pro tradiční mátový čaj s cukrem. Připravuje se ve vysokých zdobených konvicích, ze kterých se hotový z výšky nalévá do malých sklenic.

Zelený čaj - Bílý čaj - Černý čaj

Zelený čaj a bílý čaj se stejně jako černý čaj získává z čajovníku, avšak neprochází procesem fermentace (okysličování), takže při produkci nedochází k žádným chemickým změnám. Proto si čajové lístky zachovávají původní zelenou barvu. Co do chuti je zelený čaj více hořký než černý čaj díky většímu obsahu tříslovin.

Bílý čaj je však mnohem jemnější. Vitaminy a minerální látky zůstávají beze zbytku uchovány. Z historie byl zelený čaj prý náhodně objeven čínským císařem a léčitelem Šen Jungem v roce 2737 před naším letopočtem. Několik lístků mu spadlo do nádoby s vroucí vodou, kterou pil z hygienických dovodů pouze převařenou, když odpočíval pod divokým čajovníkem. První čaj dovezený do Evropy (kolem roku 1610 Holanďany z Číny) byl právě zelený čaj.

Objevení řízené oxidace a sušení čajových lístků do podoby černého čaje následovalo potřebu zajistit delší trvanlivost potřebnou pro přepravu do Tibetu, muslimských zemí a později i do Evropy s rozmachem čajového obchodu.