China Chun Mee - zelený čaj

Detailní popis produktu

China Chun Mee představuje čaj, který u nás můžete znát také pod názvem Vzácné obočí a který patří k nejpopulárnějším zeleným čajům pocházejícím z Číny. Jeho chuť není oproti ostatním zeleným čajům tolik sladká a pro jeho schopnost neutralizovat chuťové pohárky jej obzvlášť doporučujeme popíjet k pokrmům s výraznou pikantní chutí.

Kde se Chun Mee pěstuje?
Čajovníku se nejvíce daří v subtropických oblastech s vysokou vzdušnou vlhkostí. Ideální podmínky pro pěstování Chun Mee najdeme v Číně, kde se původně pěstoval pouze v provincii Ťiang-si. Dnes byste však našli keř také v jiných oblastech Číny. Mezi nejznámější patří například provincie Fu-ťien a Če-ťiang.

Jak si Chun Mee připravit? 
Pokud si chcete připravit 250 ml nálevu, použijte 2 - 3 lžičky kvalitního zeleného čaje. Lístky zalijte horkou vodou o teplotě mezi 75 a 85°C a nechte 2 - 4 minuty louhovat. Čaj chutná skvěle za tepla i za studena. Pokud si chcete v letních měsících připravit zdravý a osvěžující nápoj, můžete do vychlazeného nálevu přidat ještě několik kostek ledu a pár kapek citronu.

Jakou chuť od Chun Mee očekávat?
Chuť čajovníku není příliš nasládlá. I přesto si plnou, lehce bylinnou a nahořklou chuť, na jejímž konci ucítíte lehké tóny připomínající chuť čerstvých švestek, brzy oblíbíte. Pokud máte přece jen raději čaje sladší, klidně můžete do nálevu přidat lžičku medu, který čaj zjemní.

Zajímavosti o Chun Mee

• Tento čaj můžete znát pod mnoha názvy - Chun Mee, Chun Mei, Zhen Mei, Mee Cha. V České republice se přidávají také překlady Vzácné obočí a Drahé obočí.
• Název Vzácné obočí získal čajovník díky podobě jeho ručně stáčených lístků, které svým tvarem mají připomínat obočí krásných čínských dam.

Rozdílné druhy a tradice pití zeleného čaje

V Číně se v dřívějších dobách při vaření čaje používaly čerstvě nasbírané lístky. V některých oblastech s nedostatkem jídla se čajové lístky smíchaly s rýží a daly vznik koláči, který se pak spolu s bylinkami, zeleninou a kousky masa použil na výrobu výživné polévky. Později se čerstvé lístky napařovaly a formovaly do malých stlačených koláčků nebo tablet, vysoušely a před přidáním do vroucí vody rozdrtily.

Za dynastie Tang v letech 618 až 903 n. l. bylo běžné pít nálev ochucený cibulí, zázvorem, mátou, kousky pomeranče nebo solí. Šlehání práškového čaje v horké vodě v 10.–12.století šířili buddhističtí kněží. Většina zelených čajů, které se dováží do Evropy, pochází z Číny a Japonska. Čínské čaje se suší a tvarují bezprostředně po sklizni, například klasický Chun mee nebo malé srolované kuličky oblíbeného čaje Gunpowder.

V Japonsku se lístky před tvarováním a sušením ošetřují parou. To jim dodává výraznější vůni, někdy až rybí chuť a více hořkosti, pokud jsou luhovány déle než 2-3 minuty. Mezi tradiční japonské zelené čaje patří hrubá a stonkovitá Bancha, tmavě zelené jehličky čaje Šejcha, pražená Hojicha a Genmaicha s typickým přídavkem pražené rýže. Drahé Gyokuro a také Matcha (práškový čaj na čajový obřad) jsou poněkud vzácnější. V Mongolsku se používají kostky zeleného čaje, které se před vařením rozdrtí na prášek a smíchají s mlékem a solí, v Maroku je zelený čaj základem pro tradiční mátový čaj s cukrem. Připravuje se ve vysokých zdobených konvicích, ze kterých se hotový z výšky nalévá do malých sklenic.

Zelený čaj - Bílý čaj - Černý čaj

Zelený čaj a bílý čaj se stejně jako černý čaj získává z čajovníku, avšak neprochází procesem fermentace (okysličování), takže při produkci nedochází k žádným chemickým změnám. Proto si čajové lístky zachovávají původní zelenou barvu. Co do chuti je zelený čaj více hořký než černý čaj díky většímu obsahu tříslovin.

Bílý čaj je však mnohem jemnější. Vitaminy a minerální látky zůstávají beze zbytku uchovány. Z historie byl zelený čaj prý náhodně objeven čínským císařem a léčitelem Šen Jungem v roce 2737 před naším letopočtem. Několik lístků mu spadlo do nádoby s vroucí vodou, kterou pil z hygienických dovodů pouze převařenou, když odpočíval pod divokým čajovníkem. První čaj dovezený do Evropy (kolem roku 1610 Holanďany z Číny) byl právě zelený čaj.

Objevení řízené oxidace a sušení čajových lístků do podoby černého čaje následovalo potřebu zajistit delší trvanlivost potřebnou pro přepravu do Tibetu, muslimských zemí a později i do Evropy s rozmachem čajového obchodu.