O dlouholetou tradici pěstování žlutého čaje se starali buddhističtí mniši. Jeho vznik se datuje k dobám ranné vlády dynastie Čching, tedy do 17. století. Metoda jeho přípravy však byla na celých sto let zapomenuta. Znovuobjevena byla až v 70. letech 20. století. Od té doby se Čína vrátila k produkci žlutého čaje, avšak pouze v malém množství. Vzhledem k tomu, že už dnes v Číně nenajdeme žádného císaře, žlutý čaj je servírovaný ostatním důležitým osobám a VIP.
Žlutý čaj roste na vysokohorských svazích tří provincií: Hunan, Sečuán a Če-tiang. Vyrábí se podobně jako čaj zelený. Používají se pouze nejčerstvější pupeny. Na jeden kilogram toho nejvzácnějšího žlutého čaje potřeba údajně 60 tisíc pupenů. Ty se usuší na slunci a poté se tepelně ošetří, aby se zabránilo oxidaci. Na rozdíl od zeleného čaje se čajové lístky napaří, nakupí a překryjí. Podle Číňanů tak čajové lístky znovu absorbují svou chuť a ta se tímto procesem také zjemňuje. Některé ze žlutých čajů se vyrábí pouze v odbdobí, kdy je teplota a vlhkost vzduchu v rovnováze, tedy pouze pár dní v roce.
>>Kvetoucí bílý čaj není jen lahůdka pro oko
Příprava tohoto čaje se od ostatních čajů příliš neliší. Věnovat pozornost bychom měli hlavně tomu, jak horkou vodou čajové lístky zaléváme. Co se týče chutě, dal by se žlutý čaj zařadit mezi zelený a bílý. Jeho jemná elegantní chuť povzbuzuje organismus a pomáhá zažívacímu ústrojí. Vyzkoušejte žlutý čaj a převtělte se na chvíli do císaře mandžuské říše Čching.